V pubertě jsem se za svou vyzáblost strašně styděla. Na nočním stolku jsem mívala denně připravený obložený chleba, termosku s čajem a budík. Po půlnoci budík zazvonil, já snědla připravené jídlo, vypila teplý čaj a spala dál. Ačkoliv jsem se cpala vším co mi přišlo pod ruku, nemělo to žádný výsledek. Při výšce 180 cm jsem vážila 55 kg a když někdy váha ukázala padesát šest, mohla jsem se zbláznit radostí. Tetičky a babičky mě utěšovaly: "Až si  namluvíš kluka, ztloustneš, uvidíš!.....Po dětech přibereš.....po třicítce.....po čtyřicítce přibereš určitě." Pořád jsem byla jak tyčka ke koštěti. Když jsem se náhodou nečekaně uviděla ve výloze, chtělo se mi brečet. "Kdybych byla tlustá jak mašina, nevadilo by mně to. To bych snesla, ale tahle vyzáblost je příšerná."

      Před čtyřicátým rokem se zjistilo, že jsem vážně nemocná, podstoupila jsem pár operací, po kterých jsem zhubla ještě víc, ale uzdravila jsem se a začala se pomalu zotavovat. Za pár týdnů mi bylo oblečení těsné. S radostí jsem si běžela koupit o dvě čísla větší. Byla jsem šťastná a cpala jsem se tak jako dřív. Nebyla jsem zvyklá hlídat si váhu, neměla jsem potuchy jak je tloustnutí zákeřné. Navíc jsem přestala ze dne na den kouřit. Nezpozorněla jsem ani ve chvíli, když mě okolí začalo chválit, že teď fakt dobře vypadám. Byla jsem se sebou spokojená, manžel byl také spokojený, nikdo mi ani pohledem nenaznačil, že už začíná být něco v nepořádku. Proč by také něco naznačovali? Byla jsem důchodkyně a kdo by řešil vzhled staré ženy? Je prostě taková a basta. Až jsem ve městě potkala bývalou spolupracovnici. Stála vedle mě, nepozdravila.... tak jsem ji oslovila sama. Koukala na mě vyjeveně a prý mě nepoznala. "Vy jste ale hodně přibrala, vůbec bych vás nepoznala, kdybyste nepromluvila". Doma jsem si stoupla před zrcadlo a nestačila jsem se divit. Hrůza! Jak to, že jsem si nevšimla co se stalo s mou postavou? Jak jsem mohla nevidět to množství tuku, odulý obličej, nohy jak sloupy, to břicho... všude samé sádlo! Rozhodla jsem se, že s tím něco udělám. U našeho lékaře jsem nepochodila. Nic neporadil. Svěřila jsem se neteři a ta mi doporučila STOBklub. Vyhledala jsem tyto stránky teprve před pár týdny a začala jsem se řídit doporučeným programem. Vidím výsledky a jsem přesvědčena, že pokud budu dodržovat zásady stravování, určitě se mi podaří dostat váhu pod kontrolu. Jsou to moc dobře udělané stránky. Srozumitelné, kdo má snahu, může si snadno správně sestavit jídelníček a hned má kontrolu, jestli postupoval správně. Jsem ráda, že ten STOBklub máme. Teď jen zmobilizovat pevnou vůli a nevzdat to, když bude váha bude klesat pomaleji.